extmin
Jako dítě jsem nikdy neměl k prarodičům blízko. Bydleli jsme daleko od nich, a když mě navštívili, pamatuji si, že jsem byl z jejich příjezdu opravdu nadšený. Ale nakonec jsem byl vždy zklamaný, protože jsem měl pocit, že jsou cizí a nesdílejí mé nadšení ze společně stráveného času.
Bylo pro mě těžké se s nimi spojit a upřímně řečeno, pro rodiče bylo těžké se s nimi spojit. Myslím, že moji rodiče chtěli, abychom já a moji sourozenci měli s jejich rodiči dobrý vztah, ale nikdy se o tom nemluvilo.
Také jsem chtěl od našeho vztahu víc. Pamatuji si, že jsem pociťoval bodnutí žárlivosti, kdykoli moji přátelé mluvili o tom, že stráví víkend se svými prarodiči nebo že mají prarodiče navštívit na vánoční večeři. Spousta mých přátel chodila po škole k prarodičům a vesele mluvili o tom, že mohou jíst, co chtějí – kdo by to v životě nechtěl?
Toužil jsem mít stejnou dynamiku v rodině. Vždy jsem měl pocit, že něco chybí, a to mě mrzelo.
Moje děti byly blízko mých rodičů, když byly malé. (Twenty20 @darby)
Blízkost mezi mými rodiči a mými dětmi byla pomíjivá
Protože bydlím opravdu blízko svých rodičů (i když náš vztah není dokonalý, někdy dokonce nejistý), Vždy jsem doufal, že moje děti budou mít jinou zkušenost s prarodiči než já . A když byli mladí, přesně to se stalo a udělalo mi to radost. Myslel jsem si, že moje děti určitě zažijí něco z toho, o co jsem jako dítě přišel.
Ale, nevydrželo to.
Moje děti rády chodily do domu svých prarodičů a trávily s nimi čas. Byly tam přespání a speciální výlety k narozeninám a nekonečné projekty.
Když mé děti vyrostly, začaly si všímat stejných věcí, které udržely můj vztah s rodiči na mrtvém bodě. Chytili se nedodržených slibů a byli odhozeni stranou. Moji rodiče mají hrozný zvyk říkat, že pro tebe nebo s tebou něco udělají, a pak si to rozmyslí, když se jim prostě nechce, nebo přijde něco lepšího.
Moje děti si začaly všímat otcovy náladovosti a jak se chová k lidem, jako by na ně neměl čas a trpělivost. Moji rodiče rozmazlovali mé děti, když byly menší, ale jak roky plynuly, přestaly si pamatovat narozeniny a Vánoce proběhly bez jediného telefonátu.
Myslím, že když byly moje děti malé, moji rodiče byli zaplaveni dokonalým vztahem prarodič/vnuk, stejně jako já. Myslel jsem a doufal jsem, že moje děti mají moc změnit mé rodiče. A také to udělali, ale změna byla pomíjivá, což ji téměř zhoršuje.
Novost vyprchala. Moji lidé začali chtít chodit méně a méně a moje děti si toho všimly. Nyní se zdá, že je příliš pozdě. Když moji rodiče chtějí vidět moje děti v těchto dnech, děti nemají zájem. Usilovat o vztah se dvěma lidmi, kteří vám téměř nevěnují pozornost, není na jejich seznamu priorit a nemohu je vinit.
Koneckonců vidí, proč si nejsem se svými rodiči blízká, a vím přesně, jak se cítí. Tohle není případ, kdy by moje děti byly neuctivé. Toto je situace, kdy viděli skutečné barvy mých rodičů. Myslím, že v mnoha ohledech se díky tomu cítili být na jedno použití, stejně jako mě to přimělo, abych se cítil na jedno použití, když mě moji lidé nenavštívili na vysoké škole nebo když se chovali opravdu naštvaně, kdykoli mě v dospělosti požádali o jakoukoli pomoc.
Opravdu jsem chtěla pro své děti něco jiného. Byly doby, kdy jsem si myslel, že to dostanou. Něco jsem se však rozhodl: Nemohu nutit své teenagery, aby měli vztah s mými rodiči, tečka.
Mohu od nich očekávat, že budou zdvořilí, budou se chovat k ostatním tak, jak očekávají, že se oni budou chovat ke mně, a až budu sám prarodičem, vím jistě, že tento nezdravý cyklus bude přerušen.
Budu mít se svými vnoučaty vztah v každém věku a bude zdravý a úžasný.
Autor tohoto příspěvku si přeje zůstat v anonymitě.
Můžete si také chtít přečíst:
Proč trvám na tom, abych znal rodiče přátel mých dospívajících