extmin
Dívám se na Facebook, ten toxický mix lidí, které miluji, a lidí, které závidím. Vzdálení sestřenice, spolužáci, kamarádi z dětství, kamarádi z vysoké školy, spolupracovníci, sousedé, maminky z dávných dobrovolnických závazků v tom nebo onom klubu z cest mých dětí základní, střední a střední školou.
Na Facebooku vidím jen pozitivní zprávy…nic o dětech, jako je náš syn, který udělal chyby. (Twenty20 @JulieK)
Lidé zveřejňují dobré zprávy na Facebooku
Tohle dítě maturuje na vysoké škole a chodí na práva. Ví někdo o místě k bydlení v [drahém městě na východním pobřeží]?
To dítě se vdává za svého milého z vysoké školy. Oba minulý rok dokončili vysokou školu, mají práci a kupují dům. Máme je moc rádi. Nevypadají jejich zásnubní fotky krásně?
Toto dítě bylo přijato na tuto vysokou školu. Nebo ta vysoká škola. Státní vysoká škola, soukromá vysoká škola, komunitní vysoká škola, někde nějaká vysoká škola. Gratulujeme!
Ten kluk chodil na obchodní školu a teď je vyučený elektrikář, svou práci miluje a má novou práci s výhodami. Jsme na něj tak hrdí.
Toto dítě plánuje postgraduální studium v [této specializaci]. Může někdo doporučit jejich postgraduální studium?
To dítě se stává inženýrem stejně jako její otec. není to úžasné?
Tyto dospělé děti pokračují ve svém životě. Ať už mohou mít jakékoli problémy, jsou přelepeny obrázky z Facebooku od hrdých rodičů, obrázky malých dospělých dětí, které se usmívají do fotoaparátů a dělají všechny správné věci.
Není kam psát o dětech, které to podělaly
Facebook nemá místo pro trapasy. Takže je zahrabávám hluboko a snažím se jim nedovolit, aby se zevnitř projedly.
Na Facebooku není nikde, kde bych mohl šeptat o tom, jak se život mého dítěte rozbil. Jeho domeček z karet se zhroutil. A je zase doma, hledá práci, zadlužený, bez osvědčení a bez titulu.
Vyklízí ze své dětské ložnice zbraně Nerf a modely aut. Snaží se udělat místo pro to, co teď potřebuje, splácet ze svých tenčících se peněz na úložném prostoru plném všech věcí ze svého dospělého života, které si nemůže dovolit ponechat v bytě poté, co dostal výpověď, a po jeho bývalí přátelé ho vyhodili za to, že je hrozný spolubydlící.
Udělal hromady, hromady a horská pásma hloupých rozhodnutí. Nezodpovědná rozhodnutí. Impulzivní rozhodnutí. Přetěžování jeho schopností. Nedokončuje studium. Neukazovat se v práci. Neumývá jeho nádobí. Neplatí své účty. Dál a dál a dál. Mysleli jsme, že jsme skončili. Mysleli jsme, že je dospělý. Přesto jsme tady.
Děláme to, co rodiny. Vezmu ho dovnitř. Začínám znovu.
Máme i jeho přítelkyni. Její rodina ji z důvodů, kterým nerozumíme, nepustí domů. Nemohli jsme ji poslat do útulku pro bezdomovce a stále žít sami se sebou. Takže je tady taky. Protože jsme laskaví. Protože jsou na mizině. A trestán. A bezdomovci.
Máme být prázdnými hnízdy, ale nejsme
Měli jsme být prázdnými hnízdy . Místo toho jsme záchrannými sítěmi. Pomáhá jim začít znovu v dospělosti. Učí se, jak být součástí sdíleného domu, jak být dobrými občany, jak platit účty, jak nám platit nájem, jak neutrácet víc, než mají. Jak si založit spořicí účet. Jak spolupracovat s terapeutem a zodpovědně se rozhodovat o budoucnosti.
Jak jsme to tak pokazili? Jak to, že se nenaučil nic z toho, co jsme se ho snažili naučit o domácích pracích, penězích, práci a škole? O dovednostech, díky kterým se nám všem nezhroutí život? Upřímně, přísahám, že vyrůstal se dvěma pracujícími rodiči. Vyrostl na vyprazdňování myček, nabírání psích hovínků, praní vlastního prádla a na brigádách. Zkusili jsme. Bůh ví, zkusili jsme to.
Využívají nás? Doufám, že ne. Možná. Žádné ano. Doufám, že ne. Děláme správnou věc? Doufám. Možná. Žádné ano. Doufám.
Milujeme ho na Měsíc a zpět. Přesto jsme tady.
Napsal někdy někdo na Facebook: Našli jsme nejlepšího rodinného terapeuta, který nám pomáhá procházet tímto nepořádkem?
Napsal někdy někdo: Stanovujeme domácí pravidla pro našeho dospělého syna a jeho přítelkyni, kteří se přistěhovali?
Napsal někdo někdy příspěvek, nemůžu se dočkat do dalšího terapeutického sezení, protože mám zatraceně mnoho otázek a nevím, jak to udělat?
Napsal někdy někdo: Tohle sakra nebylo v dětských knihách?
Prostě se nemůžu dívat na šťastné příspěvky jiných lidí na Facebooku
Nemohu se dívat na Facebook. Teď ne. Ne na fotkách zásnub, vnoučat, promocí, svateb a postpandemických začátků na zdravotní škole, automechaničce nebo lékařské fakultě.
Nekonečná paráda lidí, jejichž malé dospělé děti to mají pohromadě, alespoň podle toho, co vidím na obrázcích. nechci to vědět.
Vím, že musí existovat další jako já, se skrytými ošklivými částmi. S popletenými dospělými dětmi, které padají na tvář a začínají znovu.
Vidím vás, maminky a tatínkové, kterým děti dělají ze života nepořádek. Nejsi sám; Kryji tě.
Autor tohoto článku si přeje zůstat v anonymitě.
Více ke čtení:
Je to osamělé rodičovství depresivního dospívajícího a maminky potřebují podporu