extmin
Můj syn je doma z vysoké školy na jarní prázdniny.
Všichni jsou zpět pod jednou střechou (všichni právě spí), ale všichni jsme spolu a okamžitě máme pocit, že je se světem zase všechno v pořádku.
Když odešel, nechápal jsem, jak velký problém to začne být. Týden, kdy odešel na vysokou školu, si vzpomínám, jak jsem mluvila se svou sousedkou (matka čtyř dětí v důchodu a babička do tuny. Myslím, že teď začíná ztrácet počet vnoučat.) Řekla: 'Až odejde první.'a pak tak rychle, že všichni začnou jeden po druhém odcházet.
Má pravdu. Za rok odejde další dítě a za pár let další. A pak ten poslední.
Po kolena v plenkách, záchvaty vzteku, knížky o nástěnkách a usmrkané nosy jsem prosila, aby si všichni pospíšili, dospěli a VYHNALI SE.
Teď počítám dlouhé, ustarané noci, dokud nebudou všichni zpátky pod jednou střechou. Moje střecha.
Vím, že těchto časů nás všech bude stále méně a méně. Cítím to teď, když je nás jen šest, jak jsme všichni zapadli zpátky do kroku, a přesto nějak ne. Znám je stále méně a stejně jako rychlost, s jakou děti přerůstají boty, i tito mladí dospělí pomalu přerůstají můj domov. A upřímně, to je velmi dobrý problém.
Vědět, že dny jsou sečteny , dny všech těchto chlapců, kteří se v neděli ráno těžce spí ve svých postelích, okamžitě uvádí život do perspektivy. Na žádných drobnostech a starostech každodenního života opravdu nezáleží, že? Nesmysly na sociálních sítích, politika, hromady špinavého nádobí a nezodpovězené e-maily, seznamy úkolů a práce na zahradě, termíny práce a konference učitelů. Je to jen náplň života.
Skutečné okamžiky?
No, jedna se tu stane za pár minut, když se všichni moji synové probudí a vysypou se do kuchyně. Dávno pryč jsou polstrované nohy pyžama a ranní plenky nasáklé čůráním a lidičky, kteří nedosáhnou na mléko. Místo toho přijdou chlápci s hlubokým hlasem a potřebují se oholit a dát si šálek kávy. Nemám ponětí, jak se to proboha stalo, ale budu si vážit, že mu naliju šálek a udělám snídani pro všechny znovu, protože vím, že takových rán, když jsou všichni tady a pohromadě, bude teď navždy málo. *Povzdech.
Obejmout dnes ráno své malé chlápky a ty velké? Obejmi je silněji.
Příbuzný:
Noční můra jarních prázdnin: Co chce tato maminka, aby věděli ostatní rodiče
K tátovi s malým chlapcem trhajícím květiny
Jak zajistit, aby váš příští balíček péče o vysokou školu byl ještě ten nejlepší
Melissa Fenton je spisovatelka na volné noze a pomocná knihovnice. Najděte ji, jak píše na celém internetu, ale její práce většinou leží na jídelním stole. Je na Facebooku na adrese 4 Kluci Matka a na twitteru na @melissarunsaway .
UložitUložit